Mnohé z nás až zaráží tempo, s jakým postupuje vývoj technologií kupředu. Koneckonců, není tomu tak dávno, co byl klasický mobilní telefon vrcholem techniky, a podívejme se na ně dnes – jsou to v podstatě kapesní počítače. Spolu s tímto vývojem však narůstají také obavy, že tato zařízení mohou být zneužita. Zvláště když vezmeme v úvahu, že je prakticky vše propojeno pomocí internetu. Například takzvané chytré domácnosti se pomalu, ale jistě stávají běžnými i v našich končinách. Problém je v tom, že s rostoucí složitostí je pro běžného člověka stále těžší se před potenciálními útoky chránit. Musí tedy spoléhat na výrobce, že je produkt udělán tak dobře, aby do něj nebylo možno proniknout a nějakým způsobem jej zneužít.
To samozřejmě není ani zdaleka ideální situace. Všichni víme, že firmám jde především o zisk, a pokud to znamená snížení nákladů na ochranná opatření, pak je zkrátka sníží. Výsledkem bude usnadnění práce hackerů či případných zlodějů. Pomoci by zde mohla vhodná legislativa, ať už na národní nebo evropské úrovni. Problém je, že její sestavení, schválení a implementace by trvaly příliš dlouho, zvláště v porovnání s tím, jak se technologie vyvíjí. Dříve, než by prošla čtením obou komor a podepsal ji prezident, by už byla zastaralá.
Co tedy může běžný člověk dělat? Popravdě toho příliš není. Tou nejlepší možností je zde tlačit na výrobce, aby své technologie co nejvíce zabezpečovali, a to tím, že budeme kupovat jen takové, které mají nadstandardní ochranná opatření. Tím donutíme ostatní, aby je napodobili, což povede ke zvýšení bezpečnosti.
Problém je, že by toto rozhodnutí musela učinit velká část populace. To však není příliš pravděpodobné, neboť my lidé preferujeme pohodlí před případným nebezpečím. Díky tomu se však vystavujeme zbytečnému riziku. Nad tím bychom se měli zamyslet, a to dřív, než se naše vlastní vynálezy obrátí, případně budou obráceny, proti nám.