Jen málokdo z nás si uvědomuje, jak moc závislí jsme na tom, že se naše planeta otáčí kolem své osy a obíhá kolem Slunce, a také to, že rychlost všech těchto pohybů je konstantní. Jen díky tomu totiž mohl na Zemi vzniknout život. Zde rozhodně není na škodu zamyslet se nad tím, co by se stalo, pokud by veškerý pohyb naší planety ustal. Následky by totiž byly mnohem větší, než by člověk předpokládal.
V první řadě by samozřejmě záviselo na tom, jak rychle by rotace ustala. Můžeme to přirovnat k brzdění auta či jiného dopravního prostředku. Pokud zpomaluje postupně, pak v podstatě nic necítíme. Ovšem v případě náhlého prudkého zastavení nám často jen bezpečnostní pásy zabrání v tom, abychom byli prohozeni předním oknem.
Stejné by to bylo i v případě naší planety. V tomto smyslu je nutné o ní přemýšlet jako o uzavřeném systému. Nedejme se mýlit tím, že vzduch je plyn – rotuje stejně jako planeta sama. Pokud by se tedy náhle zastavila, byli bychom vrženi velmi prudce na stěnu pokoje, nebo, pokud bychom byli venku, do vesmíru. To samozřejmě platí i o všech ostatních zvířatech. O tom, že by to bez výjimky skončilo naší smrtí, rozhodně není pochyb.
Dobrá, ale co kdyby se Země zastavila postupně a její rotace se v průběhu času zpomalovala, až by nakonec ustala? Ani v takovém případě bychom neměli vyhráno. Jistě, zastavení bychom přežili, avšak jeho důsledky už nikoliv.
Tím asi nejdůležitějším by byl fakt, že jedna polovina by byla konstantně vystavena Slunci, zatímco druhá by tonula ve tmě. To by způsobilo, že zatímco osvětlená polovina by se stala velmi horkou, na té temné by byl krutý mráz. Žádné světlo by navíc znamenalo konec fotosyntézy, takže život by na tmavé polovině v podstatě nebyl možný.
Rozhodně tedy můžeme být rádi, že se Země otáčí a „opéká“ se rovnoměrně. Tím se udržuje taková teplota, kterou ke svému životu potřebujeme.